FV MONTECORE Chardonnay - Fiano, 2018

Detailní popis produktu

Světle žlutá barva, intenzivní nos s tóny jablek, hrušek a žlutých melounů, přechází v bílé květy a aromatické byliny. Jemné, svěží s dlouhou dochutí.

Název odrůdy: Soudí se, že odrůdu pěstovali již staří Římané pod názvem “vitis apiana”. Název “Fiano” může být odvozen právě od tohoto latinského názvu, latinské “apis” znamená v překladu “včela”, právě včely totiž sladké hrozny lákají. Další výklady ovšem odvozují název odrůdy od názvu sorty jablek (appiano) nebo (a snad pravděpodobněji) od města Apia (dnes Lapio) v provincii Avellino. Právě z této provincie odrůda patrně pochází43. Další zajímavý výklad původu názvu “Fiano” uvádí, že je odvozen z názvu staré ligurské populace z oblasti dnešních Apuánských Alp v severozápadním Toskánsku. Nazývali se “apuánští ligurové” či prostě “apuánci”, ve druhém století před Kristem bylo jejich území obsazeno Římany a oni migrovali až do Kampánie. Při exodu si patrně přinesli sazenice “apuánské révy”, tedy “vite apuana”, název této révy se postupně měnil na “Apianus”, “Afiano” a nakonec “Fiano”49. Z výše uvedených údajů je patrné, že název odrůdy patrně nijak nesouvisí s názvem obce Fiano v regionu Piemont, v provincii Torino.
Charakteristika odrůdy (a rozlišovací znaky odrůdy Fiano aromatico): (H) Letorosty rašící: vrcholky jsou otevřené, velmi silně (silně) bíle vlnatě plstnaté, bělavé s nepatrným nádechem růžové (silněji pigmentované), apikální listy mají uprostřed žlábek, jsou silně bíle vlnatě plstnaté, bělavě zelené, třílaločnaté, řapíkový výkroj je široce otevřený, s oblým či ostrým dnem, bazální listy jsou mírně žlábkovitě prohnuté, na líci světle zelené až žlutozelené (bronzově skvrnité), slabě plstnaté, na rubu bělavé, velmi silně plstnaté (silně), tří- nebo pětilaločnaté, osa je zakřivená, arachnoidální. Letorosty kvetoucí: vrcholky jsou otevřené, bíle vlnatě plstnaté, bělavé, apikální listy jsou mírně žlábkovitě prohnuté, vlnatě plstnaté, bělavě zelené, třílaločnaté, bazální listy jsou ploché, na rubu slabě plstnaté, bledě zelené až žlutozelené (bronzově skvrnité), osa je velmi zakřivená, arachnoidální. Letorosty jsou bez lenticel, silně arachnoidální, zelené, na dorsální straně červeně žíhané (zelené), kruhového průřezu s naznačenými hranami. Úponky jsou bifidní, středně dlouhé až dlouhé (krátké), silné, zelené. Květenství je pyramidální, okřídlené s jedním, často velmi vyvinutým křidélkem, 8-15 cm dlouhé. První je zřídka na prvním, většinou na 2-3 nodiu, počet květenství na výhon 1,1-2, plodnost feminel je slabá. Dospělé listy jsou středně velké (malé), okrouhlé, tří- až pětilaločnaté se středně hlubokými horními výkroji, které jsou lyrovité s oblým dnem, uzavřené s mírně překrytými cípy a průsvitem, dolní výkroje jsou naznačené, někdy otevřené, lyrovité s oblým dnem. Čepel listu je plochá s dolu ohnutými okraji, líc je slabě puchýřnatý, lysý, matně zelený, okraj listu je tupě až pravoúhle (ostře), nepravidelně zoubkovaný, zoubkování je středně výrazné (výrazné), strany jsou konvexní či rovné a konvexní (rovné), rub je světle zelený, na ploše poměrně silně plstnatý (slabě až průměrně), slabě štětinkatý (bez štětinek), na žilnatině arachnoidální, slabě až průměrně štětinkatý (bez štětinek), řapíkový výkroj je většinou otevřený, ve tvaru V či lyrovitý s ostrým dnem, vzácněji s oblým dnem či uzavřený (ve tvaru U, s oblým či zaostřeným dnem, ve spodní části ohraničený žilnatinou). Řapík ke krátký nebo střední, kratší (mnohem kratší), než střední žíla listu, arachnoidální, s málo zřetelným kanálkem na průřezu, zelený. Žilnatina listu na líci je bez pigmentace antokyany (na bázi řapíku růžově pigmentovaná). Podzimní zbarvení listů je žluté, opadávají později. Hrozny jsou malé až středně velké, 10-20 cm, 70-150 g (malé, nižší hmotnosti), pyramidální, středně husté až husté (středně husté), s jedním velkým křídlem, stopky viditelné, zelené či slabě lignifikované, silné, bobule jsou malé až středně velké (středně velké), mírně oválné (okrouhlé až mírně oválné), se silnou a pevnou, průměrně (málo) ojíněnou slupkou zlatožluté, na osluněných líčkách až jantarové barvy (narůžovělé), se sladkou, nezbarvenou, středně (málo) konzistentní, mírně chruplavou dužinou neutrální (aromatické, muškátové) chuti. Stopečky jsou krátké, zelené, průměrně (snadněji) oddělitelné. Semena jsou 1-2 na bobuli, velká, široká, s dlouhým zobáčkem. Jednoleté réví je 4-6 m dlouhé, robustní, křehké, málo větvené, tečkované nebo pruhované, kruhového průřezu s naznačenými hranami, nodia jsou kulovitá, lysá, tmavě hnědé barvy, internodia 8-9 cm dlouhá, uniformně šedá nebo světle hnědá, pupeny velké, kónické. Kmen je silný. Odrůda bujného (středně bujného až slabšího) růstu se vzpřímenými letorosty raší, kvete i zaměká středně pozdně, zraje středně pozdně až pozdně (středně pozdně), 30 dní po Chasselas, ve své domovině na přelomu září a října. Výnosy dává většinou středně vysoké až vyšší (střední až nižší), 6-8 t/ha, někdy nepravidelné, občas vyžaduje redukci hroznů pro zlepšení kvality moštu, takový mošt mívá velmi vysokou cukernatost, 18-22° Babo při aciditě 6-7,5 g/l. Odrůda je náchylná ke sprchávání květenství při červnových deštích, tedy v době květu a zvláště v tomto období při těchto podmínkách také k oidiu, o něco méně vůči peronospoře, poměrně dobře odolává hnilobě hroznů a botrytidě, zralé hrozny vydrží poměrně dlouho bez újmy na keři. Nejlépe prospívá na východních úbočích pahorků, které obklopují město Irpinia, na lehčí a hlubší sopečné půdě provincie Avellino v nadmořské výšce 400-700 m.n.n., při poměrně výrazných změnách teploty mezi dnem a nocí. V období letního sucha vyžaduje umělé zavlažování, hrozny by též neměly být vystaveny přímému slunci pro sklon k hnědnutí.
Charakteristika vína: Dává aromatická, kořenitá, většinou dobře strukturovaná vína slámově žluté barvy s florálními (bílé květy) medovými a oříškovými buketními tóny, s aroma hrušek, žlutých jablek a medu, s velkým potenciálem zrání, používaná do různých cuvée a vyráběna též jako odrůdová. Některé verze zrají v tancích z nerezové oceli, některé v dubových sudech, několik výrobců vyrábí i odrůdová dezertní vína s aroma pražených burských oříšků a mandlí. Hrozny jsou místy užívány také k výrobě šumivých vín či přímé spotřebě v čerstvém stavu, dlouho vydrží nepoškozené na keři. Roku 2003 vznikla apelace DOCG Fiano di Avellino, odtud pocházející vína jsou vyráběna minimálně z 85% hroznů odrůdy Fiano s povolenou příměsí odrůd Greco, Coda di Volpe a Trebbiano. Výnos hroznů je limitován na 10 t/ha, minimální obsah alkoholu ve vínech je 11.5%, vína mohou být označována názvem “Apianum”, stejně jako vína, vyráběná kdysi Římany patrně právě z této odrůdy. Známějším vinařstvím, produkujícím vína také z této oblasti, je například Mastroberardino.